Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
 

Vítejte na stránkách skupiny Jääääär

Zápisky z koncertů a cest

1. 11. - V neděli 7. srpna jsme vyrazili na chorvatský ostrov Krk, kde jsme se již potřetí zúčastnili městských slavností "Krčki sajam". Právě ve chvíli, kdy jsme opouštěli Cvikov, se neuvěřitelně rozpršelo, což ještě umocnilo naše těšení se na chorvatské slunce. Až do Říček v Orlických horách jsme jeli dvěma osobními automobily a v Říčkách jsme pak přesedli do transitu. Při příjezdu na Istrii nás přivítala zatažená obloha a Michal (který je zároveň autorem tohoto textu) začal mít obavy, že nás mraky jen tak neopustí, neboť se před odjezdem kouknul na předpověď počasí pro Rijeku, která neprognostikovala zrovna dvakrát pěkné počasí. A takovýmto předpovědím Michal zásadně věří a dokáží ho pesimisticky naladit. Nicméně hned po přejezdu na ostrov Krk a příjezdu do stejnojmenného města, kolem 10. hodiny dopolední, nás přivítala slunečná obloha. Hlavní organizátor slavností nás posléze dovedl k hostelu Krk, který byl po následující tři dny naším azylem. Samotné ubytování neproběhlo úplně bez problémů, protože došlo k jistému nedorozumění ohledně toho, kolik nás přijede (zkrátka si organizátoři mysleli, že nás bude asi o tři méně). Tento problém byl však nakonec zdárně vyřešen, i když na příchod majitele hostelu, který měl zařídit naše ubytování jsme čekali déle, než avizovaných deset minut, což ale není v těchto končinách ničím neobvyklým. Hostel skýtal skromné ubytování, ale vzhledem k tomu, že nám sloužil jen na přespání, tak nám to nijak zvlášť nevadilo. Po odložení věcí na pokoji jsme vyrazili na psí pláž, na kterou jsme to měli nějakých 15 - 20 minut chůze, a kde v ten den téměř nikdo nebyl. Moře a s ním spojených radovánek jsme si užívali až do pozdního odpoledne. V 19 hodin jsme pak měli být připraveni ve starém městě, protože od 20 hodin měl probíhat program slavností. Jak jsme záhy zjistili, tak kromě nás byli prakticky jedinými vystupujícími (pokud pomineme pár Chorvatů, kteří předváděli jakési výjevy à la historie) šermíři ze Slovenska. V rámci slavností pak také byly ve starém městě stánky s různými výrobky. Těsně před začátkem programu však začal obrovský "slejvák", který v mžiku proměnil náměstí u Frankopánského hradu, které bylo hlavním dějištěm "sajamu", v Plitvická jezera. Schůdky v rohu náměstí pak vytvořily kaskády. Po chvilce optimismu, která nastala po přeháňce, však začal další "slejvák" a program prvního dne slavností tak byl definitivně "odpískán". My jsme po návratu na hostel začali sušit mokré kostýmy a boty a večer jsme zaplnili hraním aktivit. Jednalo se o činnost velmi zábavnou, zvláště, když měl Kuba kreslit, protože to nikdo nepoznal, o co jde :) Také většinu úterního dne jsme strávili na pláži, protože počasí se přes noc umoudřilo a bylo opět krásně. Kromě válení se a koupání, jsme si také zacvičili s animátorkou z hotelu nad pláží aquaaerobic, který nám dal docela zabrat. Večer od 20 jsme pak konečně zahráli na městských slavnostech pro obveselení široké veřejnosti, a to hned několikrát. Naše náplň středečního dne se velmi podobala úterku, a to včetně aquaaerobicu, avšak v momentě, kdy už jsme se pomalu chystali k odchodu z pláže, se stalo něco, s čím jsme původně nepočítali. Jedna z animátorek se nás zeptala, zda bychom si nezahráli zápas ve zvláštním fotbale, kde hrají dva chlapci se zavázanýma očima a dívka jim do mikrofónu podává instrukce a říká, co mají dělat. Souhlasili jsme a ve složení Michal, Bára a Petr (Petr je Báry přítel, který s námi jel na Krk taky a doprovázel naše vystoupení žonglováním s ohněm) jsme nastoupili proti týmu jakýchsi Afričanů. Petr začínal v bráně a já v útoku a po uplynutí poločasu trvajícího dvě minuty jsme se museli vyměnit. Nutno dodat, že Bářině křičení do mikrofonu jsme často nerozuměli. A asi netřeba dodávat, že jak před hrou, tak během ní i po ní jsme se opravdu hodně nasmáli :D Nicméně zápas jsme nakonec vyhráli 3:1 a získali jsme dvě poukázky pro dvě osoby na večeři (tj. poukázka na celkem čtyři večeře) v taverně vedle onoho hotelu, kde pracovaly výše zmíněné animátorky. Šli jsme se tedy rychle na hostel umýt a převléct a po drobných počátečních peripetiích jsme si pak mohli pochutnat na talíři s míchaným masem (všichni jsme si objednali to samé), ke kterému jsme dostali navíc ještě bílé víno. Tato příhoda se tak rázem stala jedním z největších zážitků, které jsme si z Krku odvezli. Večer jsme opět zahráli ve městě a kolem 23. hodiny jsme pak vyrazili opět směrem domů, neboť jsme se domluvili, že pojedeme přes noc, což nám nejen vzhledem k menší hustotě dopravy přišlo jako dobrý nápad. Ve čtvrtek odpoledne jsme se následně ve zdraví vrátili zpátky k nám do Cvikova. Na Krku se nám velmi líbilo a možná si tam zahrajeme i příští rok.       

 

26. 7. - Vzhledem k tomu, že sem píšeme po delší době, je hned několik akcí, o kterých bychom se rádi zmínili :

Ve středu 1. června jsme si po delší době opět zahráli spolu, když jsme již tradičně vystoupili v nedaleké německé Žitavě na městských slavnostech Spectaculum. Náš koncert se vydařil a Jakub navíc s potěšením zjistil, že je schopen vyšťourat sponkou do vlasů trsátko zapadlé mezi dlažebními kostkami. Naneštěstí si trsátko usmyslilo, že dnes hrát opravdu nebude a Báře se následně zlomilo v ruce. Navíc Bára s Michalem zjistili, že nejsou schopni otevřít kufr, ve kterém Štěpán přepravuje své nástroje, což je moc nepotěšilo. Naštěstí se to od Štěpána naučili a teď už to umí :)

 

Hned v pátek a v sobotu 3. a 4. června následovala naše další vystoupení. Tentokrát jsme se představili doma ve Cvikově na festivalu Baraban Etnofest. Po oba dva dny vládla příjemná atmosféra a po dvou letech nám konečně opět vyšlo počasí (až na krátkou sobotní přeháňku bylo krásně). Na festivalu jsme kromě našeho běžného repertoáru představili i zbrusu novou skladbu "vlastní výroby" s názvem "Macskajaj" ("Kocovina"), jejíž text složil Michal a hudbu Štěpán. Tuto píseň jsme navíc zahráli a zapěli společně s dívčí skupinou "Macska szem" ("Kočičí oči") z Budapešti, která se Baraban Etnofestu zúčastnila již druhým rokem. A jak vlastně došlo k tomu, že jsme složili "maďarskou" skladbu ? 

V prosinci loňského roku jsme společně se souborem Lusatia consort, jehož jsme rovněž členy, absolvovali koncert v Budapešti, na kterém vystoupila i výše zmíněná skupina "Macska szem". Jedním z mála maďarských výrazů, které se Michal během krátkého pobytu ve Velké uherské nížině stačil naučit, bylo právě i "macskajaj", neboli "kocovina". A když jsme se vraceli zpět domů a projížděli jsme po pražském okruhu, abychom se z D1 dostali na rychlostní silnici R35, tak právě tady si Michal začal pobrukovat a zpívat cosi s "macskajaj". Toto slovo mu zjevně natolik učarovalo, že se doma rozhodl i přes svou neznalost maďarštiny napsat maďarskou píseň "Macskajaj". To se mu opravdu povedlo (jak sám říká, nebylo to zase tak těžké, protože jediný rým, který v písni použil je "ajajaj" a "macskajaj") a Štěpán následně složil k písni melodii. No a to je ke vzniku písně vše. (Doufáme, že i přesto, co jste si právě přečetli, nás neodsoudíte a nebudete nás považovat za bandu alkoholiků).

 

O týden později, v sobotu 11. června, jsme vyrazili k Benešovu u Prahy, na tvrz Mrač, kde se konaly středověké slavnosti, v jejichž rámci proběhla rovněž rekonstrukce bitvy. Ačkoliv se nám nepodařilo sjet z dálnice tam, kde jsme chtěli, a navíc jsme po cestě potkali neočekávanou objížďku, Mrač jsme nakonec našli celkem bez problémů. Počasí vyšlo celkem dobře, až na krátkou přepršku, a velmi jsme si pochvalovali jídlo připravené speciálně pro účinkující. Pomazánky, polévka i couscous chutnaly opravdu skvěle. Hraní se vydařilo, takže jsme Mrač opouštěli spokojeni.

 

Na Mrači si nás všimla i dvojice rytířů, kteří sháněli nějakou kapelu, která by jim mohla zahrát na Bitvě o brod. A protože tři z nás (Michal, Kuba a Bára) měli v den bitvy čas, 2. července jsme vyrazili na místo jejího konání, do Zbořeného Kostelce, který se nachází kousek od Týnce nad Sázavou. Nejzajímavější moment cesty se jistě odehrál na pražském okruhu, když Kuba během přelaďování rádia narazil na stanici, na které zrovna hráli makedonskou píseň "Lično mome", která je i v našem repertoáru. Během cesty jsme ještě z rádia vyslechli radostnou zprávu o triumfu Petry Kvitové ve Wimbledonu, a tak se nám jelo ještě veseleji. Ve Zbořeném Kostelci nás vcelku nemile překvapilo velké množství vyfrézovaných míst na zdejší komunikaci a pak také pěší, kteří většinou nebyli moc ochotní uhýbat před automobilem. Naše hraní začalo někdy kolem 21. hodiny a s pár přestávkami trvalo asi dvě hodiny, než začalo pršet. Většina účastníků bitvy byla již na začátku našeho hraní "v náladě" a díky džbánku piva a lahvince medoviny, které jsme dostali od organizátorů, jsme se pomalu dostávali do podobného stavu jako oni, takže atmosféra byla vskutku pěkná. Ale abychom jenom nepili, čekalo na nás po vystoupení taky skvělé masíčko. Po noci ve stanu na břehu Sázavy jsme se pak následující den přepravili zpátky domů. Na této akci jsme poprvé vystupovali pouze ve třech a zjistili jsme, že i v této sestavě jsme schopni vcelku kvalitně hrát.  

 

Užili jsme si jedno volné odpoledne a 4. července jsme se opět ve třech vydali na nedaleký hrad Grabštejn. Zde probíhala akce s názvem "Výlety do minulosti" a kromě nás byla na programu i šermířská vystoupení a divadlo a na nádvoří pak stály stánky. Na Grabštejně jsme hráli tři dny, od pondělí do středy. Vzhledem k deštivému počasí, které v pondělí panovalo, bylo rozhodnuto, že budeme hrát vevnitř v rytířském sále, takže naše vystoupení bylo součástí prohlídky hradu. V úterý se počasí radikálně zlepšilo, bylo krásně slunečno, což se podepsalo také na vcelku velké návštěvnosti, která mile překvapila i kastelána. Ve středu pak panovalo opět nádherné počasí, takže se naše vystoupení přesunula na venkovní scénu na nádvoří. I na této akci jsme si pěkně zahráli a jediným šrámem tak je fakt, že Kuba na Grabštejně zapomněl krabičku od jídla a pánev, pro které však ještě zajede.

 

Naší zatím poslední štací byl Úštěk. Na zdejším jezeře Chmelař se ve dnech 16.-17. července uskutečnilo "Dobývání jezera piráty". Také do Úštěka jsme dorazili ve stejném tříčlenném složení, jako na předchozí dvě akce. I zde vládlo slunečné a velmi teplé počasí, které přilákalo mnoho návštěvníků. Také my jsme se vykoupali v jezeře a jednalo se tak vlastně o první naše společné koupání ve sladké vodě :) Po dobytí Úštěka piráty jsme pak hráli jejich kapitánovi pro obveselení. Jediný problém byl občas se zvukem, neboť pan zvukař co chvíli chodil po pódiu i před pódium a všelijak šteloval a kontroloval zvuk, ale doufáme, že se mu to vždy nakonec povedlo, což my posoudit nemůžeme. Problém byl také s velkým množstvím stánkařů, kteří přetížili síť a několikrát vypadl proud, čímž pádem nefungovalo ani ozvučení. My jsme naštěstí schopni hrát i neozvučení, takže jsme první z těchto výpadků vyplnili naším vystoupením a ani další výpadek, který nás postihl přímo během našeho večerního hraní, nás nijak nerozhodil. Jinak byl večerní program, proložený pyrotechnickými efekty, opravdu pěkný. Naše vystoupení byla občas mezi jednotlivými skladbami přerušována kvůli různým hlášením, popř. pasování malých pirátů, během něhož jsem si stihl dát pivo a Bára sníst langoš :) Kromě toho jsme také ochutnali nový fernet s příchutí manga a zázvoru (samozřejmě jen jeden panák) a s Kubou jsme navštívili čajovnický stan, kde jsme si dali Opilého velblouda, což je tuarég s mlékem a rumem. Jak říkal hoch z čajovny, tento čaj nikde jinde nemají. Z ostatního programu se nám velmi líbila tradičně skvělá žonglérská a fakírská vystoupení spolku "Vagabundus Colective" vedeného Zdeňkem Vlčkem. Při jakési nedělní, alespoň pro nás v tom vedru velmi uspávací pohádce, nás pak zaujal její závěr, kde se řešilo, že tam něco hrozně smrdí. Nedělní návštevnost sice nebyla oproti sobotě moc velká, ale i tak to byla pěkná akce.

 

 

28. 11. - Ve čtvrtek 11. listopadu jsme vystupovali v Praze na Svatomartinských slavnostech pořádaných Muzeem Karlova mostu. Celé slavnosti odstartovaly krátce po 11. hodině, kdy dosluhující primátor Pavel Bém pod dohledem televizních kamer symbolicky zasadil poslední kostku do Karlova mostu a dokončil tak jeho opravu. Poté následoval průvod přes most na Křižovnické náměstí, kde program pokračoval. Mezi aktéry, či spíše aktérkami průvodu byla i Verča s Bárou, které jakožto dvě z celkem jedenácti husopasek hnaly přes most každá jednu husu. Verčiny obavy, že jí husa pokouše, se naštěstí nepotvrdily :-) Naše hudební vystoupení přišla na řadu zhruba kolem 15. hodiny. Až do 20 do večera jsem se pak střídali na scéně s dalšími účinkujícímu, kterých však moc nebylo a k večeru jich navíc ještě notná část ubyla, takže nakonec jsme se střídali jen se skupinou Řemdih, z čehož vyplývá, že hraní jsme si užili dost. Teplo zrovna moc nebylo, tak jsme se alespoň trochu zahřáli klobásou a husí polévkou. Slavnosti krátce navštívil také slavný srbský režisér Emir Kusturica, který se podíval do Prahy po dlouhých 15 letech a od pořadatelů obdržel darem mimo jiné i živou husu :-)    

 

28. 12. - V sobotu 19. prosince jsme si odbyli naši letošní derniéru. V polské Jelení Goře jsme zahráli na svátečním polsko-českém jarmarku. Jak se říká, mládí hřeje, ale při teplotě kolem -16 °C, která v sobotu panovala, to zase tak moc neplatí. Proto jsme naše vystoupení rozdělili do tří 15ti až 20ti minutových bloků, mezi nimiž jsme postupně rozmrzali. Omrzaly nám především prsty na ruce, které jsou k hraní zrovna poměrně důležité. Vystoupení jsme však zvládli dobře a mile nás překvapily i nástroje, které v mrazu až překvapivě ladily. Nikdo z nás toto hraní neodnesl zdravotně, takže můžeme být rádi, že jsme načerpali nové zkušenosti, nehledě k tomu, že v takové zimě si člověk asi tak často nezahraje :-)        

 

5. 10. - Ve dnech 7. – 10. srpna se skupina Jääääär zúčastnila v malebném městečku Krk, na stejnojmenném chorvatském ostrově, 485. ročníku oslav města.

Je až k neuvěření, že se tyto slavnosti nazvané Krčki Sajam konají nepřetržitě každý rok, již od roku 1524!

V pátek po příjezdu se seznamujeme s historickou částí města, zátokou s koupáním v průzračné vodě a večer se účastníme generální zkoušky na zítřejší slavnost. A samozřejmě hrajeme v historickém centru dlouho do noci neutuchajícímu přílivu turistů z celé Evropy.

Sobotní azurová obloha s nepředstavitelným vedrem se dá přečkat jedině v o něco málo chladnějším moři. A tak nabíráme síly pro večerní slávu.

Po setmění začínají oslavy průvodem v historických krojích. V čele průvodu jde sám krčský kníže! Za ním konšelé, dvorní dámy, ozbrojená garda a za ní naše hudební společnost.

Po příchodu na kamenné náměstí, pod hradními střílnami, na kterém se tísní přes patnáct stovek diváků, je nám vyhrazeno spolu s dvorními dámami místo vpravo od knížecího trůnu.

Z hradeb se ozývají fanfáry trubačů a salvy bubeníků. Po krátké knížecí zdravici přichází náš čas. Slavnosti otevíráme skladbou „Totus Floreo“. Část publika s námi zpívá píseň, kterou město Krk používá jako hymnu festivalu.

Hlavní pořadatel Tonči, oblečený do kostýmu prvního knížecího tajemníka, řekne pár slov o historii města a opět hrajeme. Na deset minut pouštíme ke slovu pěvecký sbor „Krčských žen“ale většina času je naše! A náměstí je stále plné!

Po slavnostním zakončení prvního dne se účastníme středověkého rautu, na kterém se podává zvláštní guláš se šurlicemi ( zvláštní druh těstovin z noků).

V rozjetém večeru pokračujeme hraním u kostela pro početné publikum, až se sobota přehoupne v neděli.

Po vyspání a manévrech se zaparkovanými auty před naším privátem, který obývají ještě Italové a Slováci, odjíždíme na druhý konec ostrova do Bašky. Tady je také pláž, a hezká, ale sluní se na ní mnohem, mnohem víc lidí …

Večerní program slavností probíhá v podobném stylu jako včera. Jenom zpátky máme odvoz. S cimbálem v rukou je to pěšky přeci jenom daleko.

Slavnosti pokračují i v pondělí.

Dopoledne trávíme opět ve vodě v naší oblíbené zátoce a koupání si zpestříme  prohlídkou skal.

Večer nám v přístavu vyrostla konkurence. Velké pódium s mnohasetwattovou aparaturou a plážová bigbeatová kapela. Během průvodu ale kapela i reprobedny mlčí a tak si davy lemující průvod po obou stranách mohou vychutnat zvuk dud, cistry, fiduly a djembe.

Na kamenném náměstí děláme hudební doprovod lukostřeleckým soubojům urozených pánů a dam.

Závěr Krčkého Sajamu obstarávají dělostřelecké salvy z hradeb, dobových lodí a skal. Po následném bombastickém ohňostroji přichází ještě úžasnější bouřka, likvidující blánu na bubnu a dokumentární kameru.

V úterý dopoledne se loučíme s naší krčskou rezidencí, nakupujeme upomínkové předměty a souvislou vozovou kolonou opouštíme město. Ve slovinském Otočci, přesněji na hradě Struga, se ještě zastavujeme u přátel, kastelána a historika Matyáše a jeho ženy Bojany.

Během následující noci se přes Rakousko přesouváme bezpečně domů do Čech. V sobotu nás čeká další koncert v Příchovicích.

 

 

V sobotu 3. 10. jsme se zúčastnili mezinárodního festivalu staré hudby "Festiwal muzyki dawnej" v pohraničním polském městečku Swieradow Zdrój. Festival byl třídenní a probíhal od 1. do 3. 10. Vystoupení se konala v pěkném prostředí lázeňské kolonády. Kromě samostatného odpoledního koncertu jsme také vystoupili na slavnostním galavečeru, který uzavíral celý festival, a na kterém se všechny ze zúčastněných kapel a souborů prezentovali jednou skladbou. My jsme si za naši Hungarescu vyslechli opravdu velký aplaus. 

 

 

25. 5. - V sobotu 16. května proběhl u nás ve Cvikově druhý ročník festivalu "Baraban Ethnofest". Počasí nebylo dopoledne sice zrovna ideální, ale přesto se našli fanoušci hudby, kteří si přišli (nejen) naše vystoupení poslechnout. Posilněni nově o cimbál jsme si hraní příjemně užili a posluchači snad také. Celkem se na Barabanu představilo 14 souborů a skupin. Stejně jako v loňském roce i letos jsme u nás přivítali několik hostů ze zahraničí. Opět k nám zavítala kapela Rocalfuza z polského Świeradówa-Zdróje, z Prahy dorazil Marcus Trilling pocházející z Düsseldorfu, z Žitavy bubenická skupina Balumuna a z lotyšské metropole skupina Trakula. Nejen ti, ale i všichni ostatní vystupující, organizátoři a návštěvníci festivalu se postarali o to, že se dá letošní ročník Baraban Ethnofestu považovat za úspěšný. Fotky z festivalu najdete ve fotogalerii a také na sezona.rajce.idnes.cz/Baraban_pro_Rajce/. 

Ve středu 20. května nás pak večer čekalo již tradiční hraní na slavnostech "Spectaculum" v nedaleké německé Žitavě. Kromě vystoupení jsme se zúčastnili také průvodu městem. Podařilo se nám zde navíc sehnat další hudební nástroj, a sice skvělého keramického ptáčka za čtyři eura, který po naplnění vodou krásně zpívá a hodí se nám do písně "Los bilbilicos".          

 

14. 12. - Včera jsme vystupovali  v Úštěku na tradičním adventním jarmarku. Počasí nám přálo, teploty naštěstí neklesly tak nízko, takže jsme během hraní nezmrzli a ani nástrojům nebyla taková zima, i když řešení drobných problémů s laděním jsme se nevyhnuli. (Nástroje nemají stějně jako mnoho z nás rády chladné počasí, a tak se občas rozhodnou, že se zkrátka a prostě přeladí). V rámci živého dopoledního vysílání Českého rozhlasu Sever, jehož redaktoři byli na náměstí v Úštěku přítomni, jsme navíc měli krátký vstup.    

 

 2. 11. - Chcete-li se dozvědět něco více o našem hraní 14. 9. v Krosnu Odrzanskiem, tak si přečtete následující článek napsaný jedním z nás : 

S blížícím se termínem tohoto koncertu na Festivalu Jadwigensis 2008 nás poléval studený pot, protože jsme měli nějaké informace o tom, jak vážně berou Poláci starou hudbu a také to, že jejich koncerty rozhodně nepatří k nenavštěvovaným. Nebyli jsme sami, kdo se obával. Vždyť i lehce veteránní automobil se z toho tu a tam zaklepal ve své zadní části, takže řidičovi bylo úplně jasné, že se po necelém měsíci urval nový držák výfuku…Popojedeme…Pohled na mapu a předchozí zkušenosti z polských silnic nás jednoznačně přesvědčily o záměru Polskem jet co nejméně, k čemuž nám zdatně pomohl fakt, že Krosno Odrzanske nachází se téměř na hranicích s Německem. Projíždíme malebným územím obývaným lužickými Srby a možná někomu i zazněly v uších tóny budyšínských dudáků, kteří náš Barabá-a-aááán návštěvou oblažili.Čas na hodinách polské benzinové pumpy se tváří přívětivě, hladové žaludky pějí velmi pochmurně Tähden. Rozhodnutí je jasné a břeskné.„Stavíme, stavíme, stavíme.“ Útulně vypadající motorest nás vítá cedulí MOTOREST. Ve dveřích se zastavil čas. Po přisednutí ke stolu stál snad ještě více. Po drahné chvíli si to přeci jen trochu rozmyslel, poskočil, a po prohlídnutí knihy obrazů z kyjevské Ermitáže (stránky otáčela Verča) kde se vzal, tu se vzal nad námi stál waiter neurčitého věku, polskorusínskolotyšskobalkánského vzezření. Ze skromného výběru jídel nám ještě ta, co jsme chtěli, zcenzuroval a boršč přecedil, takže byl úplně nahatý. Žádná zelenina. Zpětný pohled do jídelního lístečku byl uzemněn: „Boršč prosty.“ Jak to, že jsme si toho nevšimli předtím??? Chlapci se snažili dívky přesvědčit, že jim fakt chutná.Postrenesančněpapundeklová splácanina, ve které sedíme, hýří jasnými barvami. Štěpánovi fakt ale není jasné, proč jeho oko stále spočívá jedním směrem na jakýsi reklamní prospekt, který se tváří coby vinotéční nabídka. Jen místo vín jsou tam trochu jiné lahvičky s tak trochu vystrčenými zadečky…Popojedeme…Přišel příborář.Zákazníka žádného dlouho nevidět. Jsme tu sami se svojí objednávkou. Hlavy nám lehce padají. Boršč se zatím v břiše už totálně rozlil a pomalu spěšil na záchod a číšník nikde. Klika cvakla, dveře vrzly, oháknutá osoba, že by se tak fak neohák nikdo jiný, než… ALE NE…Přišel talířník v těsném závěsu za jídlonošem.A teď to faktnabraloobrátky,začalijsmetodosebevšechnoládovatpodhroznýmtlakem,neonovásvětla

červeněblikala,kočkaktomuvenkublinkala,číšníkrachtalnádobím,jaksetěšil,žehozachvíliumeje,příborysvištělyneskutečnýmžonglérskýmpředstavením,

knedlíky,čicotobylopadalydopusjako

NěmcidokrytuuždobytéhoPolska,dvědalšíženštinydolokáludorazily,anámvelmirychlezačalodocházet,žeobědfaktnebudou,alenejspíšažvečeřiapakránosnídani,

kdyžsetutenčastakobčaszastavuje,odložilijsmepříboryajelidál.Čas nám pěkně poskočil. Koncert v pět a teď skoro 3. Píšeme organizátorce Ewě, že tam fakt ve tři nebudem, a po zjištění dosavadního stavu silnic od německé hranice ujišťujeme, že nejspíše tak ve čtyři.Dorazili jsme do půl čtvrté, byli rádi, že donesli nástroje do koncertní halky, (kde slovy Poláků bylo zymno), aby se nám byť jen lehce aklimatizovaly.Nahoře v takové fakt pěkné šatničce nám jakýsi místní opruz ve svlečených kšandách a tílku začal pošilhávat na Báru, a to se fakt nedělá. V ruce s vínem si začal vymýšlet něco v tom smyslu, jako že k němu donese i čaj, který si můžeme uvařit v rychlovarce.Fakt jsem měl nastartováno, když v tom mě zklidnily krásné, ale fakt krásné, ale přitom řízné a zvučné, místy lehce mysteriózní tóny hrdla jakéhosi zdatného tenora, který k mému velkému překvapení přinesl ten čaj a řekl, že se moc těší na náš koncert.

Tak se nám z opruza vyklubal sám velký Peter Tchaikowski, tenor velkého formátu z Německa, kterýžto vyhrál ale opravdu mnoho zlatých medailí na různých pěveckých mítincích a varieté…Na jeviště jsme vcházeli fakt docela vybobení, snad se nám i klepaly ruce, takže buben, dudy, cistru, fidulu, ba i flétny bylo velmi obtížné držet, natož na ně hrát.

Na počátku bylo rozpačito, velmi rozpačito, ale lidi byli fakt skvělí, přistoupili na naši hru a komentáře překládané z češtiny do ještě horší češtiny brali hrdinně. Řečeno slovy sportovce měl koncert opravdu vzestupnou tendenci s grandiózním vrcholem v závěru, kdy zvuky malebného zpěvu, posléze sladkobolné fiduly za doprovodu těkající cistry donutily diváky  zvukem posledního tónu vyloženě vstát ze sedaček a křičet bravo úžasnému skóre jejich vítězů.Po přídavku jsme decentně vyšli ven, kde se na Báru vrhla jedna domorodá občanka s tím, že ona je ta Svatá Hedvika, jíž je festival připsán.Domů jsme jeli oblaženi a vskutku zavaleni květinou obřích rozměrů vstříc dalším zítřkům očekávajícím pozítřky.Výfuku nic nebylo.


 15. 10. - "Povijesni festival" v Dubrovníku, který se konal od 25. do 27. září 2008, byl zcela určitě, alespoň pro nás, vrcholem naší letošní koncertní sezóny. Do Chorvatska jsme vyrazili ve středu dopoledne a cestou jsme se ještě zastavovali v Praze, kde jsme vyzvedli naše zbrusu nová CD se záměrem prodávat je spokojeným posluchačům. Cesta proběhla celkem v klidu a bez problémů, takže do "perly Jadranu" jsme dorazili ve čvrtek odpoledne. Byli jsme ubytováni ve čtvrti Babin kuk v hotelu Adriatic, který se sice skvěl jen dvěma hvězdičkami, ale zato se tam nedalo nic rozbít:-) Pokoje vypadaly vcelku pěkně a po báječné snídani jsme se shodli na tom, že bychom hotelu nějakou tu hvězdičku navíc klidně přidali :-) Navíc se nacházel hotel jen několik desítek metrů od moře, které bylo i na konci září stále ještě příjemné, za což jsme mohli do jisté míry my sami. Do Dubrovníku jsme si s sebou totiž očividně přivezli i dobré počasí. To se nám při našem vystoupení stalo již poněkolikáté, mj. také v červnu ve Slovinsku, takže začínáme pomalu uvažovat o tom, že to zřejmě nebude jen tak nějaká náhoda :-) Do Chorvatska jsme ale především přijeli kvůli hraní. Jakožto účastníci středověkého festivalu jsme mohli bezplatně využívat místní městskou hromadnou dopravu (často opravdu velmi hromadnou). Ta nás dopravila až před brány starého města. Naším úkolem bylo muzicírovat dopoledne, odpoledne i večer v uličkách starého města a přiblížit tak návštěvníkům a turistům převážně z ciziny atmosféru středověku. Lepší kulisu, než nejzachovaleší město na Jadranu, jsme si pro svá vystoupení snad ani nemohli vybrat. Zúčastnili jsme se také tří průvodů skrz staré město, které musel Štěpán vzhledem k svému zranění absolvovat na vozíku, což mu však nijak nebránilo v hraní. Na tomto místě je třeba poděkovat panu Urbanci, mj. kameramanovi a jednomu z řidičů, a také Elišce, kteří vozík ochotně tlačili :-) V rámci festivalu mohli lidé shlédnout také ukázku původních řemesel a dobových tanců, rytířské souboje, vystoupení žongléřů či si vyzkoušet střelbu z luku. Pro nás byla určitě obrovským zážitkem plavba na mohutné dřevěné replice korábu doprovázená salvou z pušek. Kromě toho se nám podařilo navázat mnoho kontaktů, mj. s pořadateli podobných festivalů, a užít si množství zábavy s našimi novými přáteli z Balkánu, takže se nám příští rok snad podaří ještě více expandovat do tohoto krásného a svérázného koutu Evropy. "Povijesni festival" byl po všech stránkách velice vydařenou akcí, ze které jsme se vraceli nadmíru spokojeni a na kterou budeme jistě ještě dlouho vzpomínat. Fotky z akce si můžete prohlédnout na jaaaaar.rajce.idnes.cz a některé z nich se objeví co nejdříve také ve fotogalerii.  

Po cestě z Dubrovníku jsme se ještě zastavili v Brně, kde jsme v pondělí 29. září večer vystoupili živě na rádiu Proglas v rámci pořadu "Jak se Vám líbí ?". Na Proglasu jsme si zahráli už před rokem v rámci vysoupení vokálně - instrumentálního souboru Lusatia consort ze Cvikova, kdy jsme jako malou vsuvku představili třemi skladbami krátce i Jääääär.  Přesto, že jsme za sebou tentokrát měli poměrně dlouhou cestu, stihli jsme se zregenerovat a při vysílání, které jsme si všichni moc užili, jsme byli plní energie. Navíc se nám podařilo v jednom nejmenovaném obchodě se švédským nábytkem získat další členku skupiny, která v rádiu také krátce vystoupila a která se stala naším maskotem. Více v sekci "Maskot".          

 

17. 9. - Další akcí, na kterou se nyní chystáme, je festival v chorvatském Dubrovníku. Čtyři z nás tam vystoupí v nových (konečně vlastních) kostýmech, které nám ušila naše kamarádka Eliška Řezníčková, jíž patří opravdu velký dík. 

 

14. 7. - Tak máme za sebou prohraný víkend na Housce :-). I přes značnou nepřízeň počasí přišlo v sobotu i v neděli opravdu hodně lidí. Hráli jsme na nádvoří hradu, akorát při dvou posledních nedělních prohlídkách jsme byli  vzhledem k vytrvalému dešti nuceni hrát v loveckém salónku. Obohatili jsme naše hraní pár teatrálními výstupy - Ztratila se nám fidulistka a museli jsme si vypůjčit někoho z návštěvníků. Náhodou se přihlásila Verča, zahrála s námi, povedlo se jí to a vytrhla nám trn z paty :-) Jedna paní jí pak říkala, že je to opravdu skvělé, když na to hrála úplně poprvé:-) Další výstup byl ten, že Michal (a zároveň autor tohoto článku - pozn. autora) zpíval píseň o středověkém popíjení v hospodě, kterou opatřil celkem vydařeným a vtipným (nechci se chválit - pozn. autora) českým textem, opilý :-) Tady byla zase jedna paní dost znechucena z toho, že se Michal opil :-)  

A teď krátké povídání o tom, jak vznikl český text výše zmíněné písně z hospody : To bylo tak - 10. 7. jsme vystupovali na festivalu Folková růže v Jindřichově Hradci a při večerním koncertu mi Štěpán řekl, že na takovýchto akcích je důležité, mít u písniček vlastní text. To u našich písní moc dobře nejde, protože je někdo otextoval už před ňákým tím staletím za nás. Ale všechno jde, když se chce. Tak jsem si řekl, že píseň "In taberna", kterou zpíváme latinsky a která vypráví o zvrhlosti středověké církve a o chlastání s kdekým, otextuji česky. 11. 7. jsem proto píseň v duchu latinského originálu opatřil českým textem, který jsem ještě 12. 7. ráno trochu poopravil, aby odpovídal středověkým skutečnostem, a píseň jsem nazval "V taverně" (to je prakticky český překlad latinského "In taberna"). 13. a 14. 7. jsem pak mohl píseň vesele zpívat na Housce česky. Tak přišla píseň "In taberna" ke svému českému textu zpívanému skupinou Jääääär.  

 

11. 7. - Dnes velmi brzy ráno jsme se vrátili z Jindřichova Hradce, kde jsme vystoupili na Folkové růži. Naše vystoupení na nádvoří muzea se vcelku vyvedlo, po dlouhé době jsme zase jednou opět hráli v kompletní sestavě. Večer jsme si pak v rámci hlavního programu na nádvoří zámku užili Spirituál kvintet a taky skvělý Hradišťan. Zítra opět vyrážíme pryč, tentokrát celkem blízko. Celý víkend budeme na hradě Houska na Kokořínsku hrát při prohlídkách v rámci středověkého jarmarku.

 

6. 7. - Další akcí, na kterou se chystáme, je festival Folková růže v Jindřichově Hradci. Ten se koná od 10. do 12. 7. My vystoupíme ve čtvrtek 10. odpoledne na scéně před muzeem. Na tento festival jsme se dostali z konkurzu Zahrady, který se konal v Divadle Za branou v psychiatrické léčebně Bohnice :-)

 

23. 6. - Včera ráno jsme se vrátili ze Slovinska. Ve městě Škofja Loka jsme vystupovali v rámci večerního programu na náměstí na středověké akci "Venerina pot" ("Cesta Venuše"). Cestu do Škofji Loky a  dokonce i do domku paní Bozovičar, kde jsme byli ubytováni (moc pěkný domek a milá majitelka hovořící v rámci možností německy), jsme našli celkem bez problému. Akorát jedné dívence jsem přivodil menší šok, když jsem se jí chtěl o půlnoci zeptat, kde je ulice Partizanska cesta, kterou jsme hledali, a ona si myslela, že mám zřejmě nekalé úmysly. Její křik se v tiché noci pěkně rozléhal a sám jsem se v tu chvíli trochu lekl. Ještě, že nešla noční ulicí sama. (Já jsem vyvázl bez úhony, její přítel vypadal celkem pacifisticky, možná měl  také trochu strach.)  V sobotu dopoledne jsme si prošli jindy zcela klidné město (jedno z nejstarších a nejlépe zachovaných středověkých měst ve Slovinsku, opravdu hezké), nakoupili nějakou tu medovinku (opravdu skvělá domácí), ve 14 hodin jsme se naobědvali v restauraci ve starém špýcharu a pak si trochu dáchli u paní Bozovičar, protože byl opravdu hic. Odpoledne jsme se nasoukali do kostýmů, v kterých bylo slušné vedro. Zatímco holky vypadaly opravdu pěkně, my jsme s Kubou připomínali spíše nějaké klauny či chudé muzikanty s děravými kalhotami. U vchodu do starého města jsme si rozdělali svá fidlátka a začali zkoušet a zvát na večerní vystoupení. Milí Slovinci nám do futrálku i nějaké to ojro hodili, abychom měli na ňákej ten kus dlabance na cestu. Zhruba ve 20.45 začal náš hodinový koncert na pódiu na náměstí. Lidem se naše hraní líbilo, včetně paní Bozovičar a co je důležité, také paní Križnar z organizace LTO Blegoš, která tuto akci pořádala a má nás obdarovat nějakým tím penízkem. Celkové pocity byly dobré, uvidíme, zda si ve Škofje Loce ještě někdy zahrajeme. (Fotky ze Škofji Loky si můžete prohlédnout na http://sarkangalvite.rajce.idnes.cz/Skofja_Loka_2008/).  

 

16. 6. - Tak dneska proběhla generální zkouška (bohužel bez bubeníka, ten má angínu, tak se musí kurýrovat, aby byl v pátek fit) na vystoupení na středověké akci "Cesta Venuše" ve slovinské Škofje Loce. Máme v sobotu večer předvést hodinový program, s našimi 16 skladbami                     (+ případnými přídavky) a stručným průvodním slovem v angličtině bude naše vystoupení ještě trochu delší (pokud nás nepřeruší nebo nevypískají z pódia :-).        

 

9. 6. - V pátek jsme jeli za panem Kašpaříkem pro zbrusu novou fidulu a cistru (ta se obzvláště povedla), takže už jsme kompletně středověcí a budeme to moci pořádně rozjet :-)

 

25 5. - Včera večer jsme vystupovali na městských středověkých slavnostech Spectaculum v německé Žitavě. Naše vystoupení  by se dalo označit za vcelku úspěšné, měli jsme navíc možnost vyzkoušet nové dudy (nové, větší, lepší, silnější) a kulturně pobavit německé publikum. Teď pilně a intenzivně zkoušíme na vystoupení 21. 6. na středověké akci Cesta Venuše ve slovinské Škofja Loce. Vzhledem k tomu, že nepojedeme do Slovinska v kompletní sestavě, musíme se opravdu hodně snažit, abychom přesvědčili pořadatele o tom, že si slíbený honorář zasloužíme :-) 

 

8. 5. - Tak máme za sebou první úspěšný ročník Baraban ethno festu. Na něm jsme nejen vystupovali, ale také jsme ho pomáhali pořádat. V sobotu 26. 4. se  k nám do Cvikova sjelo 12 kapel hrajících etnickou a lidovou hudbu nejen z Evropy, ale také z Afriky a Ameriky. Mezi nimi byli také dva zahraniční hosté. Naše pozvání přijalo trio lužickosrbských dudáků z gymnásia v Budyšíně a středověká skupina Rocalfuza z polského Swieradówa - Zdróje. Po celý den předváděli hudebníci své umění na otevřené scéně před Městským klubem kultury a také na scéně uvnitř "kulturáku". Okolo 18.30 pak vyšel průvod hudebníků směrem na náměstí, kde jsme hráli na pódiu za doprovodu tři bicích souprav, dokud se nesetmělo. Celý festival byl totiž velkolepě zakončen ohňovou show. Teď už se těšíme na příští ročník Baraban ethno festu.    

 

TOPlist